“Kamkoliv kam jdu, tak mám s sebou knihu. Mám místo, kam můžu jít a být šťastná." - J. K. Rowling

Nová doba! Knižní blogeři nepíší blogy!

Nová doba! Knižní blogeři nepíší blogy!

Víte, proč se pořád zuby nehty držím blogu, přestože vím, že to pravděpodobně nikdo nečte?

Kolikrát se nad tím musím zamyslet taky. To, že jsem odešla z blogerského světa v ten moment, kdy jsem možná měla šanci na to, aby si mě lidé opravdu pamatovali, nebylo jenom z mého rozmaru. I když ano, ve velké většině za to mohla moje lenost a pýcha, že jsou prostě známější blogerky, které všichni milují a já se pořád musím snažit a přitom mě skoro nikdo na srazech nepoznával…

Pak tady bylo ale to, že mi došlo, že lidé ty recenze prostě nečtou. Lidé si přečtou fakt jen minimální kus textu na webu a odcházejí. Očima přejíždění po něčem jiném, více atraktivním. Hledají vizuály, hledají multimédia, hledají videa, fotky, ale psané slovo je už nebaví. Hlavně když je toho textu příliš. Ježiši kriste, jen to ne. Fuj, čtení. 😀

IRONIE ČÍSLO JEDNA: Jsme knižní blogeři a rádi čteme, ale neradi čteme recenze a kecy ostatních? A neradi vedeme blog, když jsme blogeři? Dá se takovému člověku ještě vůbec ještě říkat bloger, když nemá blog, ale jenom Instagram?

Čas je drahý? Jasně. To, že jsem si přečetla něčí článek, si nemůžu dát do Goodreads, nemůžu si to vyfotit a dát na Instagram, nesplní mi to další čárku do mé roční challenge přečtených knih na Goodreads.

Já tedy články pořád čtu. Sice už málo, ale čtu. Ale není to tak, že bych vyloženě měla nějaké oblíbené blogerky, ale občas mě napadne nějaké téma, které třeba už přede mnou někdo komentoval, anebo je kniha, na kterou si chci přečíst pořádnou recenzi. Moc jsem ale až do teď nepsala komentáře, protože jsem byla taková ta anonymní myška, co neměla blog (ten starý byl už dlouho mrtvý – www.yan-ny.blog.cz).

Tak mě napadá, kolik takových těch pozorovatelů ve skutečnosti je. Co jenom čtou blogy, lajkují a sledují, co se kde šustne, ale nemají potřebu se sami nějak vyjadřovat.

Mně už to mlčení ale přestalo bavit. Baví mě prostě psát, vyblít svoje myšlenky na papír (ok, spíš okno ve Wordu) a nějakým způsobem to ze sebe dostat.

IRONIE ČÍSLO DVĚ:

My sice milujeme knihy, ale stejně tak milujeme i povrchnost. Jak jinak si vysvětlit, že se celá knižní komunita přesunula na Instagram a kdo nemá knižní Instagram a hezký feed nemůže obstát?

Lajkujeme jenom hezké fotky, které mají hezkou kompozici, kvalitní foťák, co nejvíce dekorací, pokud možno hodně Funko pop postaviček (které také miluju, nebudu tvrdit, že ne) a popisky u fotek? Jejda, jestli si přečteme tohle, tak už tak jsme dost dobré. A komentáře u fotek? Dělá to někdo? Jen málokdy.

Hodně jedeme Instastories. Jej, to je zábavy. Ankety, kvízy, gify, a hudba k fotkám. Podcasty, ve kterých lidé mluví…

Baví mě to, to jo. Ale je mi smutno, že ten psaný blogerský svět je už pryč. Tak schválně – kolik lidí zareaguje na tento článek a kolik lidí zareaguje na dnešní fotku, kterou přidám na Insta?

Ten rozdíl bude velký.

Od té doby, co jsem spustila nový blog mi komentář přidala jen jedna jediná slečna! A já z toho měla radost jako kdybych dostala dárek pod stromeček! 🙂

Kam se poděly spřátelené blogy – společnost lidí, která se měla na seznamu oblíbených blogerů a vzájemně se navštěvovali a komentovali si fotky a fandili si?

Proč to psané blogerství už není trendy? A vrátí se to ještě někdy?

Chtěla bych za to bojovat, být taková ta holka, která si prostě pojede blog v duchu starých dobrých časů a doufat, že tomu lidé znovu přičichnou, jako ke gramofonovým deskám. Nojo, jenomže jak o sobě dám vědět, když nebudu mít knižní Instagram? A bude mě to vlastně vůbec bavit, když nebudu mít žádné reakce čtenářů?

Je to smutná doba pro ty, kteří fakt hodně milovali blogování jako já. Je to smutná doba.

Fňuk.

P.S. Ano, vím, že ještě existuje spousta psaných blogů, kam lidé poctivě přidávají recenze. Ale je jich výrazně málo. Pokud ty patříš mezi blogery, co ještě píší pořádné recenze, tak mi prosím zanech komentář a odkaz na svou stránku. Stejně tak budu moc ráda za jakékoliv další tipy na dobré PÍŠÍCÍ blogery.

20 komentářů u „Nová doba! Knižní blogeři nepíší blogy!“

  1. Do posledního bodu s tebou souhlasím. Je to smutné, ale bohužel je to tak. Já jsem na blog přišla teprve nedávno, dá se říci, ale mohu s jistotou říct, že už teď mě to nebaví a to mám za sebou jen pár recenzí. Ne, že by mě nebavilo vyjádřit a napsat, co si myslím, ale nebaví mě to dělat jen sama pro sebe. Píšu to, protože se o to chci s někým podělit a třeba diskutovat nebo slyšet i negativní názor na něco, co mě se líbilo. Ale bohužel… Spousta lidí to nečte a ani ten blog neotevřenou nebo ten článek. Instagram je mnohem navštěvovanější, rychlejší a samozřejmě méně textu. Na Instagramu mluví za blogera fotky, což mi taky nevadí, protože já ráda fotím a nastavuju různé serepetičky na fotky a tak, ale není to ono. Na Insta zas člověk o té knize nemůže říct vše, co by chtěl, protože tam by si to taky nikdo nepřečetl. Hlavně lidi hodně zlenivěli.. Možná čtou knihy, ale nebaví je číst recenze, berou to jako ztrátu času, který mohou věnovat další knize a honit se za čísly přečtených knih. Bohužel, to je dnešní doba. Já osobně si také přečtu jen to, co má zajímavé téma a nebo mě zaujme ta daná kniha a chci o ní vědět více 🙂

  2. Mluvíš mi z duše. Zrovna včera jsem přemýšlela, že napíšu podobný článek. Já jsem začala blogovat v roce 2013, v době, kdy těch blogů bylo habaděj. To mi připadalo, že měl blog každý. A docela se četly. Nakladatelé sdíleli recenze a zvyšovali návštěvnost. Teď? Jak píšeš, všichni jsou na Instagramu. A neskutečně mě irituje, že si říkají blogeři. Bloger má blog, bookstagrammer Instagram. A ano, vyfotit hezkou fotku, pod to napsat pár slov jako recenzí asi jde, ale podle mě se nic nevyrovná psané recenzí na blogu. Bohužel, ten trend už vyprchal. Ale já jsem i tak moc vděčná, jak píšeš, za svoje pravidelné čtenáře, kteří mi stále komentují a čtou články, i když už jich nejsou stovky jako kdysi, ale třeba jen padesát. Říkám o sobě, že jsem bloger, a tím taky zůstanu. Mám taky bookstagram, který původně sloužil na propagaci blogu, a stále se tam snažím být aktivní, jak si žádá doba, ale hlavní pro mě je a vždycky bude blog. ❤️

  3. Ahoj.

    Něco na to bude, co tady píšeš. Jsem člověk sledující jen nějaké blogy, ale pokud hledám i něco k inspiraci, tak kouknu i jinam, než na oblíbené stránky. Články se snažím číst poctivě celé, ale pokud po pár větách zjistím, že jde o blábol, tak odcházím. Pokud mám potřebu se nějak vyjádřit – jako teď 🙂 , tak se vyjádřím a nechám tam větší stopu než jen lajk. Ten ti teď na fb dám mimochodem nemůžu – velký bratr mě včera večer na 24h zablokoval k vůli hovadině.
    Instagram mám také a také tam sleduji. Hezká fotka udělá hodně, ale kdo umí dělat pořádně hezké fotky? Já jsem ráda i za ty své neumělé, které jdou ale od srdce. Na ty postavičky nepotrpím, i když je to hezké, ale přijde mi to jako zbytečně drahá sranda místo které bych si mohla koupit další knihu.
    Videa atd nesleduji ze zásady a sama v tom nehodlám začít. Raději si vše přečtu. Psaný projev mi přijde mnohdy upřímnější než ten z videa. Ano – pár videí jsem viděla, ale jen pro zvědavost, jaký ten dotyčný má hlas, když ho znám z fb.
    To je asi vše, co bych ti k tomu řekla z mé strany.

    Přeju hezký den.

    Zdenka z Medvědí oázy

  4. Jo Jani, proto já už jsem se ani pořádně nevrátila. Nějak mi už chyběla ta atmosféra a nějak už to prostě není ono. Neříkám, že je to špatně, ale prostě super fotky a videa já nikdy mít nebudu 😁 Ale i tak čtu a když můžu komentuji a jsem ráda, že jsi se vrátila 😊

  5. Blog je stale tu a nikam sa nepodel. Záleží, kto je tvoja cielovka. Ty pises pre kniznych blogerov alebo citatelov, beznych ludi, ktori si chcu kúpiť knihu a vedia, ze im dobre poradis?

    ja pisem pre druhu skupinu a s citanim blogu nemam problém. dokonca sme si vybudovali svoju skupinu a neustále psolu komunikujeme a rozrastame sa.

    dnesny svet nie je len o IG a peknych fotkach, ale hlavne o komunikacii a komunite, ktorú si sama vytvoris

  6. Ahoj,
    skvělý článek! Bohužel je nesmírně pravdivý 🙁 Já svůj blog píšu už od roku 2014 a jen jednou jsem změnila doménu.. Ale stále mě to baví, i přesto, že ta návštěvnost je daleko horší, než byla před pár lety.
    Doba se zrychluje a lidé mají radši IG.. Což chápu, jelikož ho mám taky ráda, ale blog má pro mě stále své místo. Stále blogy čtu a jsou lidé jejichž tvorba mě dost baví 🙂
    Ráda bych řekla, že se to zase změní, ale bohužel si to nedovedu představit.. Možná kdyby se propojil IG a blog, pak by šlo lépe propagovat články a lidé by si články snáz přečetly.. těžko říct 🙁

  7. Tohle téma nedávno otevírala i Luciina zašívárna. Osobně mi připadá, že celkově jde o měnící se dobu, která je poměrně chaotická, uspěchaná a nechce se nám věnovat příliš mnoho energie čtení čehokoliv delšího, než je post na facebooku nebo na instagramu. Vizuál zkoukneš hned, článek musíš přečíst, a to už je přeci jenom práce navíc. U videí a podcastu zase platí, že je člověk může využít jako kulisu k jiné činnosti nebo jako doprovod třeba ke sportu nebo domácím pracem. To s článkem taky neuděláš. Mám primárně blog, instagram je pro mě vedlejší, protože jednoduše ráda píšu. Ale dost často mám pocit, že to dělám vlastně jen pro sebe a nikdo to nečte, protože s komentáři je to absolutní bída. Sice se sem tam nějaký objeví, ale u devadesáti procent článků se mi skví krásná nula. Ale stejně si říkám, že s psaním nepřestanu, protože na to mě to prostě až moc baví. 🙂

  8. Hezký den, moc hezky napsáno, ale neviděla bych to tak tragicky. Kdo má rád knihy, tak si o nich bude rád číst i nadále. Instagram je fajn, ale na téma knihy mě nebaví. Raději mám blogy a recenze. Když si chci koupit knihu, pátrám všude, abych zjistila, jestli se mi bude líbit…. a čtu si komentáře a recenze. Líbí se mi i takovéto úvahy ohledně knižního světa, tak jsem ráda, že se sem tam nějaká objeví. Kdysi to bývalo akčnější, lidé vymýšleli témata o čem psát, teď asi spíše vymýšlejí, co nejlepší prostředí k nafocení své knihy. Ale stejně mě prostě baví psát o knihách a budu si svým tempem pokračovat dál. Je to pro moji radost a doufám, že i ostatních.

  9. Ahoj…

    nie som sice knizny bloger, ale venujem sa kniznym blogom z profesionalneho hladiska, nakolko manazujem marketing svojjho vydavatelstva i527.net .

    Dakujem krasne za clanok a za vyliatie si emocii. A ano, nie su to len emocie, ale su to fakty. Smutne, suhlasim. Ja osobne si viac, ovela viac cenim citatela, ktory pise. Nie citatela, ktory foti.

    Este raz vdaka za clanok a, prosim, neprestavaj pisat.

  10. Upřímně, z tohohle je mi taky smutno, ale sama moc knižních blogů nečtu. Hlavně ze dvou důvodů: nebaví mě mainstreamové knihy, které i ty lajky sbírají ostošest a pak taky spousta lidí vydává za recenzi něco, co je spíš shrnutí. Ale pro masy to funguje a tím ta popularita roste. Jsem zvědavá, kam se ten trend až dostane, ale doufám, že psané slovo nezmizí 🙂

  11. Já se nikdy nepočítala mezi blogery, protože mě z nějakého záhadného důvodu víc chytilo psát novinky a zajímavosti pro Knižní vesmír, než recenze, memy a podobné články. Na druhou stranu jsem před těmi šesti, sedmi lety stíhala sledovat dění v blogosféře, včetně občasných šarvátek, užívala si tu převážně přátelskou atmosféru, občas se vyskytla na srazu, měla jsem pocit, že ty holky a kluky svým způsobem znám. Takže pro mě je představa, že by zrovna tebe na srazech nepoznávali, docela vtipná… 😀
    Každopádně časem se začali objevovat blogeři, kteří „recenzí“ nazývali shrnutí anotace o třech větách, všechno dělali jen pro knihy zdarma, ta „naše“ generace šla na vysokou či do práce, na blogování a sledování nebylo tolik času. Ve focení sexy fotek na instagram mi ujel vlak, moje články dostávaly komentáře jednou za uherský rok, a když už si teda ten čas někdo udělal, tak obvykle na FB, ne přímo na blogu. Se Syki jsme si z toho kolikrát dělaly legraci, že budeme muset začít natáčet videa, protože ten psaný text asi čtenáře prudí. Ale na to pořád ještě nedošlo. Takže prostě tiše trpíme tu klesající návštěvnost. 😀
    Možná to bude znít staromódně, ale za recenzi opravdu nepovažuju přepis anotace a konstatování, že se kniha líbila. Stejně tak nechápu, proč na sebe někteří zbytečně vyvíjeli tlak tím, že si stanovili počet vydaných článků za týden a pak se čtenářům omlouvali, že nestíhají. O fenoménu unboxingu se mi ani nechce začínat. To se pak nedivím, že s tím většina po čase sekne. A je to škoda. Instagram je fajn, ale pokud tam narazím na nějaký zajímavý tip, byť s delším popiskem, tak po chvíli vlastně nevím, od koho ho mám, a nemám šanci ho znovu najít.
    Takže děkuju, že ses k blogování vrátila, a doufám, že se takových blogerů najde víc. A klidně si zase vytvoříme tu přátelskou komunitu, ne jen „pár vyvolených“ a jejich lajkovače. ♥

  12. Ahoj!
    Naprostý souhlas snad ve všech bodech :)! Já měla kdysi blog na povídky a vzpomínám si, jak ta komunita úžasně fungovala. Co se týče knižních blogů, přijde mi, že žádná pořádná není. Na druhou stranu – přiznám se, že já ty knižní přispěvatele taky sleduju hlavně přes IG. A jo, člověk tam chce vidět hezké fotky a mít hodně sledujících. Takže je to takové povzdechnutí, ale člověk ví, že je toho všechno součástí. Jinak se snažím psát články pravidelně, i když vím, že se budou číst minimálně. Blog považuji za takový svůj osobní prostor pro vyjádření :).

  13. Amen. Nedávno jsem psala komentář jedné slavné booktuberce s tím, že pokud chce vědět o knížce víc, muže si o ni přečíst na mém blogu. A ona mi odpověděla, že nechápe proč bych ji to nemohla napsat do komentáře pod článek.
    Tak já si můžu udělat čas zhlednout její video, dokonce napsat komentář, ale madam je zatěžko kliknout na odkaz a přečíst si článek na blogu? Ach jo.
    Nemám čistě knižní blog a je pravda, źe ty neknizni články mají mnohem víc shlédnutí i komentářů 🙁

  14. Jak já s tím souhlasím a zároveň je to hrozně smutný. Jelikož mám blog už od roku 2011 (tuším, že zrovna my dvě jsme začínaly blogovat někdy v podobnou dobu :D), tak jsem toho zažila už hodně – i když jsem nějakou dobu nebyla moc aktivní, pořád jsem to dění poočku sledovala. Já se loni fakt snažila znovu blog nakopnout, ale nakonec to bylo až příliš investované energie do malého výsledku. Proto jsem se teď posunula hlavně na IG, a i když ho mám ráda, na blog jsem pořád nezanevřela a jenom tak se ho nevzdám :D… Pro mě úpadek blogů obecně měl hned několik fází. Zaprvé to bylo objevení recenzích výtisků = rychlý nárůst blogů s většinou nízkou kvalitou, které se zakládaly s vidinou knih zadarmo. Dál to byl YouTube, kdy se blogosféra začala posouvat tam a to pro mě znamenalo asi největší otřes. Zatřetí to bylo právě to, že jsme jako ta „první generace“ blogerů odrostla, někdo začal číst něco jiného, přišla vysoká, práce a tak. Pak to byl Facebook, následně instagram – tam hraje pro jednodušší interakce, jelikož ke komentářům na blogu se jen málokdo vrátil… Na druhou stranu vím teď o pár lidech, kteří si nové založili blogy, tak koutkem duše očekávám nějakou blogovací renesanci 😀

  15. Ahoj, máš naprostou pravdu. Dřív jsem psala blog, napsala jsem tam pár článků a přestala, protože mě nebavilo psát články, které nikdo nečte.
    Nedávno jsem se k blogu vrátila, a to hlavně proto, že se mi moje recenze na instagram nevejdou. Nemůžu se tam pořádně rozepsat a to mi nevyhovuje. A opět moc lidí na můj blog stejně nezavítá.
    Myslím si, že je odrazuje hlavně to, že na blogu jsou dlouhé články/recenze a to je asi nebaví číst.
    Naopak já si ráda články na blogu přečtu, ale upřímně musím mít nějaký impuls. Když někde vidím napsáno: Přečtěte si můj nový článek nebo tak, tak si ho opravdu přečtu. Ale sama od sebe si většinou nevzpomenu.

  16. Naprosto souhlasím, asi začnu číst tvůj blog pravidelně, protože článek mě vážně zaujal. Po přečtení mě trochu mrzí, že jsem tě objevila právě přes ig😂 (napsala jsem mnohem delší komentář, ale potom, co se mi vymazal, už nevím, co přesně jsem chtěla napsat…ach ta lenost)

  17. Tohle je tak skvělý a pravdivý článek, že se divím, že jsem na něj narazila až teď. Máš naprostou pravdu, blogy už nejsou to, co to bývalo. Vím, že dřív jsem blogovala hodně, vážně jsem měla i tu komunitu „esbéček“ a často jsem je obíhala a komentovala.

    Ale tyhle doby jsou pryč a je to o tom Instagramu. Já si stále jedu svoje a reakce na blogu mám pořád poměrně vysoké, ale když to porovnám s Instagramem. Nu, raději to nebudu dělat. 😀

  18. Prosím tě, řekni, že jsi ještě ,,živá blogerka“ i teď! Naprosto. Absolutně. Sakrasouhlasím! Pravděpodobně jsi odteď můj blogerský vzor. Jooo! Píšící blogerka! Fakticky, jsem z tebe naprosto na větvi. Ups. To asi znělo divně. Ale! Je to pravda. Achjo, zním jak devítiletá fanynka Justina Biebera na drogách. A teď zním jako… No, radši nic. Ale – prosím, ne, přikazuji ti; opovaž se vzdát blogování i ty!

  19. Ahoj 🙂
    Já jsem si založila blog nedávno – v listopadu. A píšu knižní recenze, protože mne to baví. Trošku mne mrzí, že je svět kolem mne instagramový, protože mne ten instagram zase tolik nechytil. Nemám pro to cit a co si budeme povídat- jsem už starší generace. 🙂
    A přestože na můj blog nechodí příliš mnoho lidi, vůbec mi to nevadí. Pokud mi psaní recenzí dělá radost, tak se toho budu držet zuby nehty 🙂 vždyť život je o tom, abychom si dělali radost, no ne?! A návštěvnost? To se časem třeba zase zlepší. A i kdyby ne- pořád mi zbyla ta skvělá radost 🙂
    Takže díky za tvůj blog- jdu ho proštudovat :))
    Blogům zdar! 🙂
    Zuzka

Napsat komentář: Siraelxy Zrušit odpověď na komentář