“Kamkoliv kam jdu, tak mám s sebou knihu. Mám místo, kam můžu jít a být šťastná." - J. K. Rowling

Vyražte na houby se Sissi… anebo možná taky radši ne

Vyražte na houby se Sissi… anebo možná taky radši ne

Nějak neumím tuhle knihu ohodnotit. 
Musím říct, že když jsem nad tím více uvažovala, tak jsem si řekla, že se mi kniha vlastně nelíbila. Neříkám, že není dobře napsaná. Určitě si od Hanišové přečtu něco dalšího, protože psát vážně umí. 
Ale to téma… to se mi tak strašně nelíbilo, až jsem kolikrát uvažovala nad tím, že to prostě nedočtu.
Ale bylo mi to líto, jelikož jsem knížku dostala od „tchýně“ (zkrátka maminka mého přítele) k narozeninám a bylo mi líto jí prostě jenom tak poslat dál.
Nemůžu vám přesně říct, co mi na tom vadilo, protože bych vám vlastně vyzradila pointu příběhu. Podle anotace totiž nepoznáte, proč je Sissi taková jako je. Proč se straní společnosti a žije na Šumavě, kde se živí tím, že sbíhá houby a poté je prodává do místní hospůdky. 
Sissi nemá dobrý vztah se svou rodinou a vy postupně zjišťujete proč… 
No a to, když zjistíte, v čem je vlastně zakopaný pes… tak… no, mě z toho zkrátka nebylo dobře. Bylo mi z toho až fyzicky špatně. 
Škoda. Vážně jsem doufala, že tohle pro mě bude kniha jako ušitá. Ale nakonec… fakt ne.
Jako ano, určitě mě to nalákalo na to, abych vyrazila na chatu (kterou máme shodou okolností také na Šumavě, jen kousek od té části, kterou Sissi popisuje…) a šla na houby. 
A to houby vůbec nejím. 
No. A to je tak všechno. Myslím, že to není kniha pro každého. Minimálně je to fakt pro silnější povahy… a taky – pro někoho, komu nevadí hodně depresivní knihy.