“Kamkoliv kam jdu, tak mám s sebou knihu. Mám místo, kam můžu jít a být šťastná." - J. K. Rowling

Malý život: Jude, Willem, Malcolm, JB. Vaši noví hrdinové.

Malý život: Jude, Willem, Malcolm, JB. Vaši noví hrdinové.

Malý život – Hanya Yanagihara

Kdo ještě neslyšel o Malém životě? Přijde mi, že ačkoliv to není nějaký komerční trhák, není na to (zatím!) žádná zfilmovaná adaptace, tak na to člověk, který sleduje hodně knižních Instagramů, neustále někde naráží.

Může za to hlavně asi hlavně Klárka z Klářiny knihy. Pro ni je to úplná srdcovka a neustále to sdílí a mluví o tom. Vzhledem k tomu, že se Kláře líbí dost podobné žánry jako mně, tak mi to vážně nedalo a začala jsem se po knížce pídit.

Když jsem Malý život poprvé viděla v knihkupectví, tak jsem si hned řekla: „Hmm, zas tak malý tedy není.“ Knížka má 660 stran a váží 990 gramů! Proto jsem knížku také četla měsíc. To je na mě opravdu dost dlouhá doba. Často jsem si během čtení říkala, že je to opravdu dlouhé, ale zkrátka čtete příběh o nejednom neobyčejném životě.

Anotace je taková zvláštní. I sama autorka na konci říká, že si člověk koupí knihu v domnění, že jde o mladé lidi, kteří začínají život v New Yorku, ale v podstatě velmi brzy zjistí, že to není jen nějaké vyprávění o dospívání, tohle je opravdu velký román o těžkých tématech.

Jude, Willem, Malcolm a JB. (Český překlad Džejbí mě opravdu celou dobu strašně iritoval, takže pro mě jedině JB). Čtyři kamarádi, kteří spolu studovali na vysoké škole a teď začínají nový život v New Yorku. Jude je právník, Willem herec, Malcolm architekt a JB malíř. Je docela fajn, že tohle se dočtete na obalu knihy, protože jsem se prvních 100 stránek k tomu neustále vracela, abych se v tom orientovala.

Celý příběh se ale opravdu točí hlavně kolem záhadného Juda, který má neurčitou rasu a neznámou minulost. Má problémy s nohama, ale nikdo neví pořádně, co se mu stalo… Rodiče nemá a jeho dětství vůbec neznáte.

Ze začátku na mě knížka působila hrozně pozérským dojmem. Nemám moc ráda takové ty přehnané umělce a hipstery. Úplně jsem z příběhu cítila takový ten život, jaký vedou i někteří lidé v Praze. Prázdný pokoj, matrace, zavařovačky místo skleniček. Cokoliv co je mainstream, tak je trapné a naprosto nepřípustné. Až si kolikrát říkáte, kde asi tihle lidé vyrostli. Jen tak se vyloupli na světě a nemají stejné dětství jako vy? Proč jim přijde tak hrozně urážející taková spousta věcí a přitom se ohánějí tím, že jsou stoprocentně tolerantní, ale přitom škatulkují lidi ze všech nejvíc? (No nic, to je zase debata na jindy…)

Naštěstí tenhle dojem na mě působil jen ze začátku, protože jsem se nějak nedokázala sžít s tou představou, že jsou všichni takoví volnomyšlenkáři. Nebo tak to na mě alespoň působilo. Nevěděla jsem, kdo je má jakou orientaci a působilo to na mě, jako kdyby opravdu všichni byli gayové…? Ne že by to bylo špatně, ale nebyla by to moc velká náhoda?

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je image.jpg.

Pak jsem do toho ale spadla. A pořádně. Začala jsem být hrozně zvědavá, co se v knize bude dít. Co je stalo Judovi, jaký je jeho příběh…

Hodně mi vyhovovalo, že se postupně vše odkrývá a vy opravdu na všechno dostanete odpověď. Ale musíte mít opravdu trpělivost a počkat si skoro až do samého konce.

Velkým kladem téhle knížky je hlavně to, jak jsou popsané postavy. Opravdu podle mě nejde, abyste si k nim nevytvořili vztah a nenašli si své oblíbence. Pro mě to byl rozhodně Judův doktor Andy a Harold s Julií – starší pár, který si Juda velmi oblíbí.

Juda prostě musíte milovat a musíte s ním soucítit, jinak vás bude hodně štvát.

Je zde spousta témat – homosexualita, sexuální zneužívání, náboženství, sebepoškozování, adopce… A mnoho více. Během čtení vám z toho bude asi i fyzicky špatně. A budete chtít hlavního hrdinu trochu proplesknout. Ale to k téhle knize bezesporu patří.

Není to příběh, který zvládnete přečíst za týden. I kdybyste byli opravdu rychlo-čtenáři. Tohle není žádný knižní fastfood, tohle je něco, nad čím musíte neustále přemýšlet a kolikrát i knihu odložit, protože je tak plná emocí, že se to prostě nedá.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je 55ca4db7169027501c6f3169_NUP_169190_1090-1024x682.jpg.
Jak jsem si představovala Juda? Nejdříve jako Benedict Cumberbatche, ale pak mi někdo vnukl myšlenku na Ramiho Maleka a od té doby jsem se té představy nemohla zbavit.

Hodně lidí tuhle knížku popisuje jako tu nejdepresivnější, kterou kdy přečetli. Já bych to tak úplně neřekla, protože si myslím, že to dost lidí odradí. Tahle knížka je hlavně i o naději a o tom, že život může být krásný, i když vám nebylo ze začátku příliš přáno.

Sice máte pocit, že se tam může stát opravdu cokoliv, ale to neznamená, že jsou to jenom špatné věci. Ta nejlepší věc na to všem je síla přátelství, která je opravdu patrná z každé stránky.

Já osobně jsem nad knihou brečela. A fakt hodně.

U mě to ale není nic neobvyklého, já dokážu brečet téměř nad vším… V tomhle případě jsem ale opravdu hodně vzlykala. Bylo to strašně silné, ale neskutečně krásně napsané.

Myslím, že to budu všude doporučovat. Není to kniha pro každého a určitě je potřeba dozrát na to, abyste to mohli dostatečně ocenit. Myslím, že pro člověka, kterému není víc jak 20 let, to úplně není, ale každý musí sám uznat za vhodné, jestli se do toho chce pustit.

Doufám, že se někdy dočkáme nějakého filmového nebo seriálového zpracování, protože si to Jude opravdu zaslouží.